![]() |
14.09.2006 Namaluj zážitky z prázdnin, chlapečku (Tomáš Hrubý) |
![]() |
![]() |
![]() |
Povídačky | |||||||||||||
Prázdniny zmizely ďábelskou rychlostí za zatáčkou, což způsobuje jistou nostalgii i v nás, co už školou povinní nejsme. Kromě nostalgie pak i určité nutkání bilancovat: možná je to důsledek dávné praxe, kdy první výkres ve výtvarné výchově byl zásadně na téma zážitky z prázdnin. Pokud si tedy chcete počíst o tom, jaké dojmy ve mně z letních festivalů uvízly (absolvoval jsem jich letos až nepříjemně málo, doufám, že jen mimořádně), jste tady správně. Na festivalu Okolo Třeboně (první prázdninový víkend) mě nejvíc fascinovalo, jak moc se změnil za pouhé tři ročníky, co jsem chyběl. Nemyslím jen cestu od folku směrem k nadžánrové míchanici: tu jsem aspoň z dálky sledoval, i když i na tomto poli mě překvapilo, že na nádvoří pivovaru byla čistě rocková scéna. Myslím spíš změnu tempa a atmosféry. Okolo Třeboně býval vždy vícedenní festival, pamatuji se na jeden ročník, kdy kromě klasického pátečního a sobotního velkého koncertu (plus sobotní open scéna) byl i méně navštívený koncert v neděli večer a pak ještě v pondělí večer představení Divadla Járy Cimrmana. To vše jsem absolvoval a mezi tím byl samozřejmě čas na procházky kolem Světa, opulentní hody v Šupině, sledování fotbalových utkání (konalo-li se zrovna mistrovství světa nebo něčeho jiného), exkurze do pivovaru, spousty nových seznámení, spousty radovánek, vše v příjemně volném tempu a příjemně podbarveno skvělou hudbou. Letos se tempo festivalu zrychlilo přímo raketově: veškerá hudba se odehrála v sobotu, v pátek byli Cimrmani a v neděli tradiční vystoupení Třeboňských pištců.
zářící Hromosvod; na pomyslném třetím místě dua Nestíháme jsme se shodli snadno. (Asi nemusím zdůrazňovat, že "stříbrné a bronzové medalie" se nevyhlašovaly.) Slyšel jsem tam i 16 strun a šmytec, pár dní před jejich triumfem na Zahradě, a jedenáctiletou Veroniku Polívkovou, pár týdnů po jejím triumfu na Folkovém kvítku. O Zahradě bylo během léta samozřejmě napsáno tolik písmenek, že skoro nevím, jestli má cenu rozšiřovat jejich hejna. Pro Folk & Country jsem svým příspěvkem odpovídal na otázku, co se mi na Zahradě líbilo. Teď bych mohl - pro rovnováhu - napsat třeba, co se mi na Zahradě nelíbilo. To nebude tak jednoduché, protože na Zahradu jezdím moc rád a z ní obvykle velmi spokojen, se spoustou vjemů o tom, co kdo udělal za rok nového, popřípadě kdo nový se vůbec vylíhl. Ani tentokrát tomu nebylo jinak: navíc krásné počasí, dost diváků na to, aby zarazili pověsti o jejich úbytku, hezké noční jam-sessiony? Prostě to, co se mi nelíbilo, vůbec nemůže ovlivnit můj celkový jednoznačně kladný pocit; přesto mám dojem, že by se o tom mělo mluvit. A co se mi tedy nelíbilo? Polská kapela Redlin. Připadala mi strašně vypočítaná, vymarketingovaná. Vezmeme lidovky odevšad, bez ladu a skladu, bez důvodu a porozumění, vždyť přece world music frčí, pořádně pod nima zabubnujeme a všichni! - hop a hop, tlesk a tlesk? Ani většina polských kapel z předchozích ročníků se mi příliš nelíbila (o některých jiných zahraničních hostech ani nemluvě). Nevím, jestli je to daň za zařazení do Festivalu tří sluncí nebo se Zahrada prostě nerozhodně zmítá mezi původním záměrem být čistě tuzemským festivalem, a pocitem, že už to možná bez zahraničních hostí nejde. Že to s nimi jde ale i velmi dobře, ukázalo fantastické vystoupení severoirských At First Light. Mimochodem, kdo je neslyšel, nechť hořce zapláče, fakt to stálo za to. A nevěřím, že v Polsku nejsou zajímaví muzikanti (doporučuji seriál, který na toto téma do FOLKTimu sepsala Klára Pergelová.) Na Prázdninách v Telči jsem byl letos dva dny. Jenže o prvním večeru - 6. srpna - Vám toho moc nepovím: byl jsem za tátu a nejpozději v půlce jedním okem sledovaného koncertu bylo třeba naložit nezdárného synka do auta a odjet s ním. Koncert bratří Ebenů byl na naprosto zaplněném nádvoří, byl sledován pozorným a oddaným publikem a byla to samozřejmě velká radost. Zjistil jsem, že letos v létě hráli Ebeni na své zvyklosti mimořádně často, což je i pro budoucno velmi dobrá zpráva. Na Bluegrass Marathonu jsem byl doposud jednou: v roce 1983, to se ještě konal v Boru u Tachova na zámku. Fakt, na zámku: představte si pseudogotický zámek v nepříliš dobrém stavu, trampské kanady nedůvěřivě po schodišti stoupající (neboť tramp a bluegrassman tehdy jedno byli) a bluegrassový nátěr v zámeckém sále. Od té doby si pořád říkám, že bych chtěl vidět, jak vypadá Bluegrass Marathon dnes, kdy se už řadu let koná v obci Borovany ležící na konci silnice pár kilometrů za Borem. Podařilo se mi to až na 26. ročníku, který, jak správně tušíte, se konal letos, poslední prázdninovou sobotu. Velmi příhodný travnatý dvůr, ze stran uzavřený stodolami, bývalým vesnickým kinem (mokrá rezerva) a zepředu kamionem v roli pódia, jsem prý jako dějiště festivalu mohl vidět naposledy. Příští rok se bude konat na poli za chalupou Cupitáče, hlavního pořadatele Bluegrass Marathonu. A ještě dodatek, už zcela mimo prázdniny. Dopisuje tento článek, 8. září v pátek večer jsem si zašel do klubu Kaštan na pražský křest druhého alba Kocourek a horečka brněnské extravagantní kapely Květy. Večer měl na mé folkové návyky dost zvláštní průběh: začal velmi poklidně s třičtvrtěhodinovým zpožděním, měl "pokapelu" ("energická teplická formace Spolčení hlupců" - snad by se dalo říct rocková kapela s pár akustickými nástroji, možná že trochu ethno názvuky, příjemné) i nikde nehlášenou "předkapelu" (mladičký písničkář Jakub Čermák, který křtil svou sbírku poezie Padavčata). Jaký div, že poslední metro té noci odjelo beze mne. Samotné Květy byly skvělé, určitě stálo zato na jednu z jejich nepříliš četných návštěv Prahy zajít. Slyšeli jsme i pár kousků z předchozí desky Jablko jejího peří. "Žalující" zpěv Martina Kyšperského je opravdu strhující. Slabinou byl zvuk: výrazné texty, jednu z hlavních ozdob Květů, musel posluchač (tedy aspoň já) nikoli poslouchat, ale lapat. Nová sestava Květů, to jest původní dva členové Martin Evžen Kyšperský a Aleš Pilgr plus nováček na baskytaru, Ondřej Čech, nadále vytvářejí přepestré aranže, ale přece jen jsou písničkové půdorysy výrazně očekávatelnější než dříve. To je, myslím, škoda: extravagantní kapely by měly hrát pořádně extravagantně. Desku Kocourek a horečka pokřtil Jiří Černý. Deska musela být ponechána v celofánu, aby se prý křtem nepoškodila, a na polévání vyčarovaly Květy na poslední chvíli odněkud PET láhev s jakýmsi nespecifikovaným zbytkem tekutiny. Vypátral jsem, že to byla obyčejná voda; radši to, milí čtenářové, nikomu ani snad neprozrazujte? Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Warning: file(http://210e.co.vu/n/) [function.file]: failed to open stream: HTTP request failed! HTTP/1.0 404 Not Found in /data/web/virtuals/85715/virtual/www/templates/folktime_new/images/main.png on line 3
Warning: shuffle() expects parameter 1 to be array, boolean given in /data/web/virtuals/85715/virtual/www/templates/folktime_new/images/main.png on line 3
Warning: array_slice() expects parameter 1 to be array, boolean given in /data/web/virtuals/85715/virtual/www/templates/folktime_new/images/main.png on line 3
Warning: Invalid argument supplied for foreach() in /data/web/virtuals/85715/virtual/www/templates/folktime_new/images/main.png on line 3
Chcete pokřtěného Býčka?
Ano, byl to Dušan Vainer. Vylosovaným výhercem je ...
Soutěž o CD Pár slov Martina Čep...
Martin Čepelík a Andrea Mineva spolu vystupují od ...
Soutěž o CD Lístku Mezi mosty
Jsou to alba Náš svět (1994) a Skály kvetou (1998)...
Soutěž o album Pavlíny Jíšové Ne...
Romana Tomášková a Petra Šany Šanclová. Vylosovano...
Zemřela Jitka Šuranská
Poslední rozloučení s Jitkou Šuranskou proběhne v ...
Soutěž o album Spolektivu Vyřiďt...
a) 1988, b) 1995, c) 2014 Vylosovaným výhercem je ...