gototop
15.06.2012 Pracovní dovolená + Mrazivý večer (Petr Soldát - Harmonika + Barbora Hakenová)    Tisk
Povídky
Pracovní dovolená

Stojím na mostě a koukám, jak se hluboko pode mnou leskne v černé hladině měsíc. Málokdy mám možnost se takhle v klidu pokochat. Co jsem se dal na podnikání, musím se dost otáčet, takže i teď, když mám vlastně dovolenou, čekám na obchodního partnera.
Ale jsem docela rád, že je ta schůzka právě tady. Než přijede, můžu si tu koukat na řeku a vzpomínat, jak jsme kousek dál proti proudu jezdili s klukama na osadu. Už ani nevím, jestli bych tam vůbec trefil. Nebyl jsem tam už víc jak dvacet let, od té doby, co se otevřely hranice, a já vzal čáru.
Harmonika při svém vystoupení na letošním Trapsavytí.
Harmonika při svém vystoupení na letošním Trapsavytí.
foto: Přebral
Ani tady u nás v Čechách se moc nevyskytuju. Moje podnikatelské zájmy směřuju spíš směrem na západ, většinou raději až za oceán. Nějak se mi tady u nás podnikat nechce.
Z rozjímání mě vytrhnou světla auta, co se blíží k mostu. Konec vzpomínání, bude se pracovat.
*****
Druhý den ráno mě budí telefon a z něj radostně hlaholí moje mladší sestřička. Šťastným hlasem mi oznamuje, jak jí ve firmě zrušili výpověď a jak naopak její šéf podal výpověď sám. A jak jim to všechno předčítal šéfův zástupce ze zprávy, kterou našel ráno u sebe v kanceláři, neboť dotyčný šéf, prý ze zdravotních důvodů, musel urychleně změnit podnebí.
Měl jsem radost, protože její hlas zněl o mnoho veseleji, než před týdnem, když mi celá ubrečená volala, jak si její šéf hraje na drsňáka a jak jí dává na výběr mezi svojí postelí a vyhazovem.  
Když visel z mostu hlavou dolů a hluboko pod ním se na hladině leskl měsíc, nijak drsně už nepůsobil. S ústy přelepenými lepicí páskou vydával zvuky, ne zcela nepodobné těm, které předcházejí výrobě ovaru a celý se tak nějak nezvladatelně třásl. Ještě, že díky své trempské průpravě z mládí, umím udělat pevný uzel.
Když jsem ho vytáhl zpátky nahoru, ještě rád mi podepsal sérii dokumentů, pak rychle nasedl do svého auta a v mžiku zmizel. Podle odéru, který za sebou zanechal, bude zřejmě potřebovat horkou sprchu a nové autopotahy.
*****
Gratuluju sestřičce k úspěchu a slibuju, že se k nim přijedu podívat na vánoce. Netuší, že jsem si udělal tuhle malou dovolenou a zajel do Čech. Je přesvědčena, že jsem plně vytížen svou zasilatelskou firmou někde za velkou louží a že se sotva utrhnu na ty vánoce.
I když, já mám něco jako zasilatelskou firmu. Dělám něco jako poslíčka. Pořád vlastně něco vyřizuju. Vzkazy. Věci. Lidi.
Proto taky, až na tenhle případ, zásadně nepodnikám tady u nás. Nechci. Zásilka se musí doručit za všech okolností a nerad bych měl jako příjemce někoho z dávných kamarádů.
Ale tenhle případ, to vlastně ani zásilka nebyla. Mám dovolenou a v osobním volnu si můžu dělat, co jenom chci. Třeba i malinko pracovat.
Příště už se mi možná povede, že dovolená bude jenom dovolená. Bez čehokoliv, co by se podobalo práci.
Vezmu si bágl, sednu na vlak a pojedu hledat naší starou osadu. Když budu mít štěstí, třeba tam ještě stojí bouda.
A možná tam bude i hořet oheň.
Možná.
Doufám.
___________________________
Petr Harmonika - Soldát

2. místo v kategorii Próza
Trapsavec 2012



Mrazivý večer

V řasách skomíraly sněhové vločky
zlatavé střepy z tmavých výšek
vrývaly svá jména na cesty zavátých stop
tak se nořili do těl zelených bund
a odešli přiložit další smrkovou větev

i zkřehlé prsty můžou chvíli hrát
a kdo by nezpíval
když to z pánve tolik voní
když placatka rozverně pomrkává
když blízkost dostává jiný význam
když víš, že zítra
si budeš hřát večeři
v mikrovlnné troubě

_____________________
Barbora Hakenová
Malý Trapsavec 2012

Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.
Šťouralka   |78.45.163.xxx |15.06.2012 09:02:53
V řasách skomíraly sněhové vločky
zlatavé střepy z tmavých výšek
vrývaly svá jména na cesty zavátých stop
tak se nořili do těl zelených bund
a odešli přiložit další smrkovou větev

Chvilku mi trvalo, než jsou odlišila shodu přísudku s podmětem. Nakonec jsem přišla na to, že nořili se a odešli nikoliv vločky a střepy, ale "voni".
Arth   |109.72.6.xxx |19.06.2012 14:55:38
To je omyl,takovou poezii nepíší voni ale Vogoni.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."