gototop
05.11.2012 Dopis pro paní Martu (Tomáš Pohl)    Tisk
Výročí
(k jubileu paní Marty Kubišové)
Milá paní Marto,

v sedmdesátých letech minulého století jsem chodil školit právní minimum do budovy v ulici V Jámě 12 v Praze 1, kde tehdy sídlila organizace (firma se nesmělo říkat) s podivným názvem Výstavba hlavního města Prahy, výstavba sídlišť. Věděl jsem, že tady pracujete u psacího stroje a hrozně rád jsem si představoval, že Vás potkám, ale nikdy se to nestalo. Znal jsem Vás samozřejmě dávno předtím. Na jediném programu Československé televize navzdory straně a vládě běžela v „šedesátkách“ minulého století řada báječných pořadů, vyrobených chytrými a schopnými lidmi.
Marta Kubišová obdržela Řád čestné legie
Marta Kubišová obdržela Řád čestné legie
foto: Deník.cz/ Dimír Šťastný
Jedním z těchto pořadů byl i hudební pořad s názvem Vysílá studio A. Ten večer pořad uváděl pan dirigent pan Vobruba a mezi novými talenty představil i Vás, krásnou štíhlou černovlásku s hlasem jako řemen. Měla jste za sebou finále soutěže Hledáme nové talenty, angažmá v plzeňském Divadle Alfa, kde s Vámi byl i vynikající skladatel Bohuslav „Boban“ Ondráček. Už nevím, co jste zpívala tehdy, možná převzatou Loudá se půlměsíc, ale za rok jste byla angažována do pražského Rokoka, tehdy nabitého hvězdami. Viděl jsem Vás v roce 1968 v inscenaci Filozofská historie s hudbou Zdeňka Petra. Spolu s mladičkou Helenou Vondráčkovou, kterou všichni kluci milovali, a skákajícím Václavem Neckářem, který hrál studenta Špínu, jste mi připravila krásný večer patnáctiletého puberťáka. V téhle trojici, která si říkala od 1. listopadu, jak bylo tehdy zvykem, Golden Kids, jste dobývala obrazovky a jeviště a byla jste velikou hvězdou. Krom slávy na jevištích jste sbírala Bratislavské lyry a na Vaši šansonovou Lampu a Cestu z roku 1968 nikdy nezapomenu. Má generace milovala televizní seriál Píseň pro Rudolfa III, v němž dvojici šestnáctiletých přesvědčivě hráli Iva Janžurová a Jiří Hrzán. S Ivou Janžurovou jste tehdy políbila před budovou ÚV KSČ Alexandra Dubčeka. Součástí seriálu se stala i Vámi zpívaná píseň o tom, jak vláda věcí se k lidu navrátí, skladatele Jindřicha Brabce a textaře Petra Rady. Až mnohem později jsem se dozvěděl, že chvění Vašeho hlasu způsobil průjezd hlídkami sovětských okupantů do nahrávacího studia, kdy celá posádka auta mohla patřit k řadě obětí srpnové okupace. Měla jste slávu i v pařížské Olympii, natáčela jste filmy režírované Vaším prvním manželem Janem Němcem, kdy film Proudy jsem viděl až po dvaceti letech od jeho vzniku. Vaše nádherná LP deska Songy a balady se stala po roce 1968 vzácným nedostatkovým zbožím. V roce 1969 jste naposledy vyhrála Bratislavskou lyru s písní Tajga blues od Bobana Ondráčka a kruh kolem Vás se začal stahovat. Přišla hnusná provokace s fotografiemi, které měly ukázat Vaši „pravou“ tvář před národem, nový generální tajemník hovořil o „šantánových“ zpěvačkách a Zlatého slavíka jste si nesměla převzít a poté byl udělen jen tomu, kdo mohl vydávat desky a to jste dávno nesměla. Přesto jste žila v našich srdcích, když Vaše jméno znělo jen na „štvavých vysílačích“ v souvislosti s Vaší činností v Chartě 77. Byla jste jedinou z populární hudební scény, která jste Chartu podepsala, a za to si Vás nikdy nepřestanu vážit. Vaše kolegyně sklízely úspěch a honoráře a Vy jste pracovala a žila se svou vymodlenou dcerou Kateřinou. V listopadu 1989 Vás poslouchalo celé Václavské náměstí a Vaše Modlitba pro Martu zněla hlasem, který neměl dvacet let šanci zaznít veřejně. Život šel dál a Vy jste mezi námi, bez plastických operací, berliček skandálů nahrazujících chudobu ducha a zpíváte. 1. listopadu tomu bylo 70 let, co jste poprvé otevřela oči. Paní Marto, mějte je ještě dlouho otevřené, jsou krásné a čisté.

Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.
Belmondo   |194.213.40.xxx |05.11.2012 10:02:57
Nechci rozebírat pěvecké kvality a přínos paní Kubišové hudbě. Myslím, že Marta Kubišová je pro nás neskutečně důležitá i jako člověk, který je jasným důkazem toho, že být slušným lze i v neslušné době. A je to důležitá věc i dnes, kdy se mnohdy zdá, že špína, gaunerství a lumpárny mají zase navrch. Všem těm lumpům a všem těm, kteří můžou za to, jak se špína rozlezla, rovní lidé vadí. I dnes.
Být slušným člověkem nehledě na okolnosti okolo, je na rozhodnutí každého z nás. A neměli bychom podléhat skepsi, že to samo o sobě nic neřeší a že do těch fekálií zabředáme pořád víc. Čím víc bude slušných lidí, kteří se k ostatním slušným lidem budou chovat slušně, tím víc těm ostatním budeme vadit, překážet a bořit svět ve kterém my sami žít nechceme.
Takto nějak cítím význam a obrovskou důležitost lidí jako je paní Marta Kubišová.
A tak vůbec mě neudivuje, že naše televize, noviny i informační servery v posledních dnech věnovaly neskutečnou pozornost předávání českých státních vyznamenání, zatímco udělení nejvyššího francouzského vyznamenání Řádu čestné legie paní Kubišové se přešlo kratičkou zprávou.
Tomáš Pohl   |195.113.8.xxx |05.11.2012 11:34:09
Článek jsem zpracoval ještě před udělením nejvyššího francozského vyznamenání paní Martě Kubišové, takže si opožděně připojuji ke gratulantům. Se vším, co Belmondo píše souhlasím a ještě dodávám jeden lidský rozměr paní Marty, kterým je láska ke zvířatům a péče o opuštěné. V jejím případě to není styl, jak na sebe upozornit.
Pavel Jarčevský   |195.113.101.xxx |05.11.2012 15:48:14
Patřím k těm, kteří více než dvacet let říkali v duchu (občas opatrně i nahlas třeba svým studentům) tuto větu: "Tomu, že se doba změnila, uvěřím, až uslyším znovu na veřejnosti zpívat paní Martu Kubišovou a mluvit soudruha Alexandra Dubčeka." Obou si velmi vážím a paní Martě nejvyšší francouzské státní vyznamenání upřímně přeji.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."